Za novým já

29.Září 2011 | Téma: Příběhy uzdravení

I když jsou alkohol, nikotin a kofein společensky akceptované drogy, mohou být silně návykové. Mnozí lidé zaznamenali mnohem větší úspěch, když jmenované látky odstranili všechny najednou - místo toho, aby se pokoušeli zbavit pouze jedné z nich.

Za novým já

I když jsou alkohol, nikotin a kofein společensky akceptované drogy, mohou být silně návykové. Mnozí lidé zaznamenali mnohem větší úspěch, když jmenované látky odstranili všechny najednou - místo toho, aby se pokoušeli zbavit pouze jedné z nich.

Náhrada těchto povzbuzujících prostředků zdravou stravou a takovou životosprávou, která je zdrojem skutečné síly, nikoli falešné, přináší dlouhodobé výsledky, jaké se nemohou od žádné drogy nikdy očekávat. Kniha Cesta ke svobodě: Jak překonat své každodenní závislosti Vám poskytne potřebné nástroje k vybudování lepších návyků, které vám pomohou vypořádat se s kofeinem, nikotinem i alkoholem a díky nimž půjdete po bezpečné cestě ke svobodnému životu!

Osobní příběh
Kouřila jsem čtrnáct let. Když se ohlédnu zpátky, není těžké pochopit proč. Jako dítě jsem upřeně pozorovala mámu, když kouřila. Kouřila každé ráno při kávě. Kouřila celý den. V noci se budila, protože si chtěla zapálit cigaretu. Když jsme šli jako rodina do restaurace, museli jsme po jídle počkat, aby si máma mohla zakouřit.

Pak mi někdo nabídl cigaretu, abych vyzkoušela, jak chutná. Strašně jsem kašlala a pamatuji si, že to bylo odporné. Ale vzhledem k tomu, co jsem viděla u mámy, se kouření stalo mojí prioritou.

Jako dospívající jsem tolik toužila po přátelích, že jsem začala kouřit i pít. Myslela jsem si, že mi to pomůže být „in“. Cigarety mi ještě stále nechutnaly, ale říkala jsem si, že vypadám elegantně, když kouřím, a že se na nich nestanu nikdy závislá. Na chuť cigaret jsem si postupně zvykla, a než jsem si to vůbec uvědomila, byla jsem závislá stejně jako moje máma! Jakmile  jsem  dospěla,  pokoušela  jsem  se s kouřením přestat, ale marně. I nejmenší nepříjemnost mě dokázala tak znervóznit, že jsem okamžitě sáhla po cigaretě, abych udržela svoje nervy v klidu. Kouření mi přinášelo uvolnění - aspoň jsem to tak vnímala.

Tři měsíce po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná. Na šest měsíců jsem přestala kouřit, ale po porodu jsem opět sáhla po cigaretě. Myslela jsem si, že mi to pomůže shodit přebytečná kila, která jsem během těhotenství nabrala.

O rok později - dva dny před Vánocemi - zazvonil telefon a já se dozvěděla, že máma měla infarkt a málem umřela. Byla jsem z toho tak zničená, že jsem nemohla normálně uvažovat a připalovala jsem si jednu od druhé. V té době se mi rozpadalo manželství a zpráva o mámě už na mě byla prostě moc. Byla jsem vystresovaná jako nikdy předtím.

Během pravidelné roční prohlídky se mě lékař zeptal, jestli ještě kouřím, a já odpověděla, že ano. Když se mě otázal, proč jsem s tím nepřestala, snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem se o to pokoušela už mnohokrát, ale vždycky jsem selhala, protože mě něco rozčílilo nebo rozrušilo. „Cigarety mi pomáhají uklidit se,“ řekla jsem. Doporučil mi, abych místo cigaret zkusila hluboké dýchání. Cigarety jsou prý povzbuzujícím prostředkem a ve skutečnosti člověka neuklidní, zatímco dýchání ano. Ale to, co řekl potom, mě skutečně zasáhlo. „Proč nepřestanete kouřit, abyste neuvedla svého syna do stejných problémů, do jakých vás dostala vaše máma?“ Manželství už bylo v troskách a syn pro mě znamenal všechno. Nechtěla jsem, aby si musel prožít to co já - s infarktem, který prodělala máma. Příštího dne jsem přestala kouřit.

Během rozvodového řízení jsem si tolik chtěla zapálit, ale nezapomněla jsem na to, co mi řekl lékař. A tak jsem zhluboka dýchala - podobá
se to inhalování kouře z cigaret - a připomínala si, že nikotin je povzbuzující prostředek. Asi po pěti minutách chuť zapálit si pominula. Byla
jsem osvobozená od své závislosti uprostřed nejvíce stresujícího období mého života.

Nekouřím od roku 1999 a zápach cigaret nebo myšlenka na kouření jsou mi odporné. Trvalo to několik let a stálo mě to spoustu modliteb, ale dnes můžu jít ven a přivonět si k borovicím nebo se projít podél květinového záhonu a vnímat nádhernou vůni růží. Dřív jsem nebyla ničeho takového schopna! Dnes žiji svobodným životem a syn může jít snadněji v mých stopách, protože jsem mu dala dobrý příklad.   

Cindy Stephanová

© 2009 Advent-Orion
Design & Code by Petr Kubík - Strankynet.cz